Kronika obce Tuchom
07.04.2013 14:34Kronika_obce_Tuchom.doc (119,5 kB)
Kronika obce Tuchom Misík František
malozemědělec
t.č. kronikář
Roku 1903 byl v obci založen sbor dobrovolných hasičů a za členy přistoupili
k činné službě následující přátelé: Josef Pekárek, Václav Třmínek, Josef Novák, František Šťastný čp. 10, Bohumil Kordač, Václav Šťastný, Václav Kordač, František Cholenský, František Misík, Josef Erben, František Erben čp. 45, František Erben, Josef Zelinka, Antonín Kubín, František Pelikán, Josef Novotný, Jan Tichý, František Říha, František Pokorný, Václav Pohl.
Největší požár v obci byl v roce 1888, 6. března požár vypukl ze stodoly p. Frant. Cholenského čp. 14 a přenesl se na hostinec p. Čeňka Nezbedy čp. 12. Dále na domek p. Štěpána Velechovského čp. 13, na domek p. Františka Vortela truhláře čp. 17, na usedlost p. _Frant. Renče čp.18 a na usedlost p. Frant. Erbena čp. 26. Panu Josefu Čapkovi čp. 27 vyhořela stodola, přispěním hasičského sboru z Košíku a místního občanstva snesen byl krov ze sýpky p. Josefa Čapka a tím zamezeno šíření se dále dravému živlu. Oheň byl založen, ale žhář vypátrán nebyl.
V roce 1906 konán byl župní sjezd s veřejným cvičením. Sbor zúčastnil se patnácti požárů
činně od svého založení až do roku 1927, a sice v Zámostí 2x, v Seleticích jednou, v Žitovlicích 2x, v místě 3x, v Podlužanech 1x, v Košíku 6x, v Prodašicích 1x. V roce 1906
28. září vyhořela hájenka p. Alexandra Bothmana v bezprostřední blízkosti obce, obývaná
hajným p. Janem Šmelhausem.
V roce 1913 – 28.května zapálil blesk usedlost p. Josefa Erbena, schořel krov na domovním stavení i na stodole.
Za světové války od 26. července 1914 až do 28. října 1918 bylo z obce na vojně celkem 75 mužů, z nichž padlo 8: Kubík Václav čp. 36 ženat, Josef Vodhánil svobodný čp. 42, Václav Říha čp. 2 svobodný, Rudolf Tichý čp. 8 svobodný, František Říha a Antonín Říha čp. 1 svobodní, Antonín Meloun ačp. 17 svobodný, Josef Šmelhaus čp. 49 svobodný.
Zemřeli na vojně – Antonín Říha ačp. 2 svobodný, František Kordač čp. 55 ženat, Václav
Kordač čp. 37 ženat. Nezvěstní – František Šťastný čp. 10 Svobodný, Josef Zelinka čp. 40
Svobodný.
Roku 1917 – 7. května vzniknul požár u p. Josefa Melouna ve výminkářském domku,
oheň se rozšířil na usedlost p. Jana Tichého, dále na domek sester Marie a Kateřiny Čapko-vých, i obecní domek se stal obětí plamenů.
V roce 1919 byla sázená lípa svobody za účasti veškerého občanstva i cizích hostů.
Roku 1920 byl nákladem obce postaven kříž za obcí na silnici k Rožďalovicím
v obnosu šest tisíc dvě stě osmnáct kč.
Roku 1921 stavěla obec ve své režii silnici od hostince p. Františka Hanyše ke Košíku,
aby se docílila dohoda s obcí Košickou, by oni též stavěli část silnice ve svém katastru a
připojili ji k okresní silnici. Obec Košická uvolila se silnici postaviti pod podmínkou, když
naše obec postaví obci Košické 60 běžných metrů silnice, k čemuž naše obecní zastupitelství dalo souhlas, a tím po obapolné dohodě obou obcí silnice postavená, jejíž náklad činil dvě stě
osm tisíc korun. Okresní správní komise věnovala téměř 10%, což činilo 20 000 kč.
K postavení této silnice dal popud p. Josef Renč t.č. starosta naší obce.
V roce 1922 postavila obec nákladem dvaceti tisíc šest set Kč zvonici, obstarání
stavební hmoty a různých prací s tím spojených vedl v patrnosti pan Fr. Erben čp. 22.
V roce 1922 založená byla obecní knihovna, první knihovník p. Misík Fr., nyní od roku 1924 slečna Růžena Erbenová z č.p. 33.
V roce 1924 rozloučili se obce naše a Stará Hasina, každá v samostatnou obec.
Téhož roku následkem rozloučení obcí byly nařízeny nové volby. Do obecného zastupi-
telstva zvolení byly dne 24. února následující občané:
Josef Renč čp. 15 Pekárek Josef čp. 33
Kordač Bohuslav čp. 15 Šťastný František čp.10
Čapek Josef čp. 27 Novák Rudolf čp. 24
Cholenský František čp. 21 Kordač Antonín čp. 37
Novotný Josef čp. 31 Erben František čp. 22
Misík František čp. 34 Vorel Josef čp. 14
Dne 16. března 1924 konala se volba starosty a zvolen byl p. Josef Renč starostou, p. Frant.
Šťastný náměstkem starosty, p. František Misík prvním radou a p. Josef Pekárek druhým
radou, Josef Erben náhradník, Jan Tichý náhradník.
Téhož roku koupila obec rybník od Alexandra Bothmana z Křince za čtyři tisíce 500 korun.
Rok 1925.
V tomto roce bylo zavedeno elektrické osvětlení i proud na pohon od elektrických
podniků v Dražicích, transformační budka byla zadána panu Hurichovi staviteli z Křince
za obnos osmtisíc šestset kč.
Rok 1927.
Na ustavující schůzi dne 9. března bylo jednáno o založení národně vzdělávacího a
Ochotnického spolku Komenský, členů se přihlásilo jednačtyřicet, ale při placení zápisného
a příspěvků někteří členové vystoupili ze spolku.
Do výboru byli zvolení:
p. František Erben čp. 26 -za předsedu
p. František Misík -za místopředsedu
p. Josef Novotný ml. –za jednatele
p. Boh. Kordač -za pokladníka
p. František Horčička -za reřiséra
p. Josef Klíma - za člena výboru
p. Alois Štěpán -za člena výboru
sl. Růžena Erbenová -za člena výboru
sl. Mar. Vodhánilová -za člena výboru
p. Josef Renč -za revizora účtu
p. Josef Kubín -za revizora účtu
Zakládající členové a jich dobrovolné příspěvky složené jednou provždy:
Erben František čp. 26 50,- kč
Renč Josef starosta 50,- kč
Klíma Josef lesní 30,- kč
Štěpán Alois hajný 20,- kč
Misík František 20,- kč
Kordač Bohuslav 20,- kč
Hůlek Jan 20,- kč
Horčička František hostinský 20,- kč
Přispívající členové: Erbenová Vlasta Kordač Bohuslav Vorel Josef
Štěpán Alois hajný Kordač Josef Renč František
Renč Josef starosta Renčová Anna Klíma Josef lesní
Klímová Emilie Haluška Václav Halušková Marie
Pelikán Josef Dvořák Josef Šmelhaus Antonín
Činní členové: Erben Fr. čp. 26 Hůlek Jan Cholenský Jan
Novotný Josef Dvořák František Misík František
Horčička František Štěpán Josef Kubín Josef
Volek Josef Nezbeda František Šťastný Jaroslav
Kordačová Božena Horčičková Marie Erbenová Růžena
Halšová Božena Vodhánělová Marie Erbenová Růžena čp.45
Erbenová Marie čp. 45
Rok 1928
V tomto roce byly obecní volby a sice dne 11. března bylo zvoleno do obecního
zastupitelství následujících 12 občanů:
Josef Renč Boh. Kordač Frant. Šťastný čp. 10
Josef Kordač Frant. Erben čp. 26 Rudolf Novák
František Cholenský Josef Vorel Josef Novotný
Ant. Kordač Frant. Misík Václav Zuran
náhradníky
Frant. Šmelhaus, Ant. Šmelhaus
Dne 10. dubna konala se volba starosty a obecní rady, starostou zvolen p. Josef Renč
a do zastupitelstva p. Frant. Šťastný čp. 10, Josef Novotný a p. Frant. Misík.
Rok 1929
V tomto roce zakoupila obec váhu od firmy Lešek v Kolíně, která stála šestnáct tisíc
korun i se zdivem.
13. listopadu utvořilo se v obci družstvo a zakoupilo mlátící garnituru s motorem na pohon
elektrický od firmy bratři Galusové z Poštorné u Břeclavi za čtyřicet tisíc korun.
Rok 1932
V tomto roce postavila obec kolnu pro motorovou mlátičku, výstavba kolny stála
šest tisíc korun.
Dále byly provedeny volby do obecního zastupitelstva a do výboru zvolení následující
občané: Renč Josef, Laitl František, Šťastný František, Vorel Josef, Kordač Josef, Kordač
Antonín, Dvořák Josef, Kubín Josef, Misík František, Říha Štěpán, Meloun Josef čp. 17, a Šmelhaus Antonín – náhradníci.
Starostou byl opět zvolen Josef Renč, do Rady Štastný Fr, Vorel Josef a Misík Fr.
Rok 1933
V tomto roce byla upravená cesta mezi lesy na luka částkou tři tisíce kč.
Dne 16.června vyhořel domek p. Šmelhause Jana čp. 59, požár způsobili děti.
Rok 1934
V tomto roce byla na popud pana starosty Renče Josefa vystavěná železo-betonová
Nádrž pro vodu, která se v tomto suchém roce znamenitě osvědčila, celkový náklad činil
8000 Kč.
Dne 13. června zemřel náměstek starosty p. Šťastný František ve věku 74 let a na jeho místo zvolen p. Kordač Antonín.
Dne 1. července byl pořádám v obci okrskový sjezd hasičský s veřejným cvičením okrskových sborů, při této příležitosti byla odhalena slavnostním způsobem deska
Na památku padlým místním vojínům ve světové válce, čest budiž jejich památce.
Desku tuto pořídil místní hasičský sbor z čistého výnosu z okrskového veřejného cvičení,
stála 857 kč 80 hal.. Rok tento musíme nazvat rokem suchým, který úrodu značně snížil.
Rok 1935
V tomto panovalo sucho, které značně poškodilo polní úrodu tak, že výnos všeho
druhu obilí byl značně snížen, brambory byly jen velikosti slepičích vajec, a přece náš
okres Libáňský nebyl zahrnut do nouzové akce. Aby se zemědělství pomohlo, byl uzá-
koněn obilní monopol, a tím byly upevněny ceny obilí a sice pšenice za 165 kč, žito 130 kč, ječmen 130 kč, oves 140 kč. Ceny tyto jsou od žní až do 31. prosince , pak ceny měsíčně
o něco stoupají.
Rok 1936
Kronika byla prohlédnuta letopiseckou komisí a byla vystavena v obci.
Rok 1937-1980:
První zapisovatel p. František Misík onemocněl a až do r. 1939 do jeho smrti zůstala
v rodině zapisovatele. Po jeho odchodu pozůstalí odevzdali kroniku na obecní úřad.
Na obecním úřadě byla i za okupace až do r. 1945. V roce 1946 byla vrácena do obce.
Nikdo však neměl zájem o pokračování v zápisech, proto až do roku 1980 byla uložena
v obecní knihovně. V této době jsem byl požádán, abych dle paměti doplnil a zapsal
události za uplynulá léta. Budou to jen stručná, ale pravdivá podání, která uvedu.
Jan Cholenský, Tuchom č. 21
Vesnice Tuchom byla osídlena již odnepaměti. Svědčí o tom pohanské pohřebiště, které bylo objeveno na poli Vyšebohu. Další zpráva je z počátku 14.století, poznamená v kronice města Rožďalovice. Dle této se pán z Tuchomi spolu s panem Ježkem z Rožďalovic zúčastnil s českým králem Janem Lucemburským válečné výpravy do Francie.
Později se stala majetkem panství křineckého. V roce 1780 byl tuchomský dvůr rozdělen mezi obyvatele Tuchomi. Jednalo se asi o 70ha půdy. Lesy zůstaly v majetku křineckého panství. Do této doby bylo na Tuchomi kromě dvora osm chalup. Ke každé chalupě patřil ještě rybník a část lesa. Rybníky i lesy byly přeměněny v louky. Po rozdělení dvora vzniklo dalších 14 zemědělských závodů s výměrou od 5ha zvaných familie a několik malých domkářů s 0,50 ha. Pokud stočily budovy patřícímu dvoru byly přiděleny k familijím. A též ke každé bylo dáno asi 20 arů ovocné zahrady. Protože hlavním ovocem byly švestky, byla na každé zahradě postavena sušírna. Ještě po první světové válce jich bylo na Tuchomi 18. Později byly postupně rušeny. Téměř všechny sušírny byly obydleny. Na Tuchomi bydlelo podle záznamu v adresáři Jičínského okresu, v roce 1900 360 obyvatel. Po rozdělení dvora bylo na Tuchomi 36 popisných čísel. Další čísla vznikla v létech pozdějších a v roce 1945 bylo na Tuchomi 66 popisných čísel a všechny byla obydlena. V následujících letech však obyvatel ubývalo a obytné budovy zůstávaly neobydleny neb prodávány na rekreační chaty.
Ještě se zde zmiňuji o vzrušující události, která se stala v listopadu roku 1929.
Pan Josef Vorel č.14 po suchém létě pro nedostatek vody, prohluboval studnu. Náhle se studna zřítila a pan Vorel zůstal u dna zasypán. Po devíti hodinovém záchranovém úsilí řízeném p. Klazanem z Brodku, byl z nebezpečné hloubky 9ti metrů zdráv a nezraněn vyproštěn. Záchranných prací se zúčastnilo mnoho mužů ze vsi i okolí.
Po zrušení roboty v r.1848 se rychle měnily životní podmínky. Svobodní chalupníci i familianti, nabyté svobody, volného času, zneužívali k návštěvám hostince a to vedlo k zadlužování a prodeji hospodářství. Tak došlo v několika desetiletích ke změně téměř všech majitelů chalup i familií. Rodiny, kteří dosud v obci žijí od rozdělení dvora jsou: Erbenové, Kordačové, Cholenský.
Hektarové výnosy v minulém století byly se srovnáním v nynější době velmi náležité kolem
12-15 q, ječmen 15-20 q, pšenice se sela málo a dávala kolem 10 q po hektaru. Velmi se hospodaření zlepšilo, když se přesívala úhoří, to znamená, že se všechno pole zoralo a osívala, sel se jetel, později i vojtěška a začala se pěstovat řepa. Řepa byla výnosnou a dobře placenou plodinou. Hektarový výnos u řeky se pohyboval kolem 250 q z hektaru a platilo se 200 korun, později 180 korun za 100 q. Později byla založena řepařská organizace a cena cukrovky se pohybovala kolem 200 korun za 100 q. Žito bylo 20 až 24 koruny, ječmen 18-20 korun a pšenice 24-30 korun za 1 q. Strojených hnojiv se používalo velmi málo, většinou pouze čistý ledek. Draselná a fosforečná hnojiva se začala nakupovat až po první světové válce.
První světová válka zasáhla do života na vsi velmi těžce. K vojenské službě byli povoláni všichni mužové ve věku od 18 let do 50 let, bez ohledu na to, zda byli vojáci v záloze, nebo nevojáci. Těch, kteří se nevrátili, bylo vzpomenuto a vzdaná čest jejich památce na straně 3 této kroniky. Po světové válce se život na vsi pomalu vracel do poválečného období. Ceny všech zemědělských výrobků se značně zvýšily.
Pak cena slušné krávy se pohybovala kolem 10.000Kč, tažný vůl stál až 20.000Kč. Pár koní až 80.000Kč. Cena obilí 400Kč, pšenice 350Kč, žito ječmen 380Kč, řepa 24Kč za 1 q. Tyto ceny se udržely až do roku 1923 a pak rychle klesaly. V roce 1930 klesly ceny na méně jak polovinu cen povalečných. Cukrovka se mohla sít pouze 80 procent tříletého průměru předešlých let. Surový cukr se znehodnocoval ke krmným účelům. Pouze mléko si udržovalo slušnou cenu a to 0,90 Kč za litr. Další události jsou zaznamenány na předchozích stranách této kroniky.
Rok 1937
Tento rok byl rokem nejistoty z budoucích událostí. Jinak se vyznačoval slušnou úrodou. V listopadu ve večerních hodinách objevila se na severozápadní straně zvláštní velmi jasná záře, která trvala několik hodin. Ještě večer oznámilo rádio, že jde o polární záři.
V jarních měsících vypukla nemoc u hovězího dobytka-slintavka a kulhavka. V krátké době se rozšířila po celé republice. V naší obci nákaza proběhla poměrně lehce, i když zachvátila
Všechny stáje, nebyl ani jediný případ uhynutí.
Rok 1938
Nejistoty předešlého roku vzrůstaly. Během roku byli k vojenskému cvičení voláni postupně všichni vojáci v záloze.
Volby do obecního zastupitelství se konaly zjara, zvoleni byli.
Josef Renč Josef Kordač čp. 18 Frant. Laitl
Josef Cholenský Josef Vorel Jaroslav Šťastný
Antonín Šmelhaus Bohuslav Kordač čp.16 Josef Kubín
Antonín Kordač Václav Haluška Meloun Josef čp. 17
Starostou obce byl zvolen Josef Kordač čp. 18
Úroda tohoto roku byla dobrá, nevědělo se však, zda jí bude v míru užito.
V září byla vyhlášena všeobecná mobilizace. Do zbraně byli povoláni všichni muži do 42 let.
Daleko hroznější však byla zpráva, jež následovala. Odstoupení pohraničí. Do obce se přistě-
hovalo několik rodin, které musily opustit pohraničí. Přijeli jen s tím, co unesli. Pak přijelo
do vsi několik čet vojáků. Byli ubytováni po celé obci, mnozí byli nemocní a dlouhými
pochody ochromeni. Během několika dnů se však všichni uzdravili. Všichni záložníci byli
propuštěni. Rok 1938 končil velmi smutně.
Rok 1939
Tento rok začalo jaro velmi časně. Již začátkem března se vyjelo do polí, pak se však velmi ochladilo. 15. března od rána hustě sněžilo. Byl to den, kdy německá vojska překročila
hranici a obsadila zbývající území Čech a Moravy. Toto území bylo prohlášeno protektorátem
Čechy a Morava, armáda byla rozpuštěna. V obci se usídlilo několik rodin důstojníků a ze
Slovenska přišli všichni, kteří tam konali státní služby a byli trvale usídleni.
Zima toho roku trvala až do konce března, ještě ke konci března napadl sníh a jezdilo se
se sáněmi.
V létě byly zavedeny lístky na cukr, prací potřeby, později na mléko, tuky, maso, mouku.
Pak byly zakázány porážky skotu, porážky vepřů byly povoleny. Z každého doma poraženého
vepře bylo povinností odevzdat určité množství vyškvařeného sádla podle váhy. Výtěžek masa pak byl propočítán a samozásobitel nedostal místky na maso i na tuky. Mléko se povinně muselo dodávat do mlékárny. Z každého hektaru půdy zemědělské byl předpis na
460 litrů. Pro jednotlivé zemědělské závody byla dodávka upravena podle počtu samozáso-
bitelů. Byly vydány též šatenky. Poukázky na boty vydával vedoucí zásobovací komise,
který též vydával ostatní lístky na všechno spotřebitelské zboží dle přísně vedeného počtu
spotřebitelů. Prodej obilí byl ještě volný.
Události, které proběhly mimo obec nelze vypisovat. Tento rok skončil ve stálém napětí.
Rok 1940-1944
Popisovat události v těchto letech není snadné. Byly zavedeny tzv. statkové archy, které
upřesňovaly půdu, kterou jednotliví zemědělci obhospodařovali. Dle těchto bylo pak každému
ustanoven povinný osev a dodávky jak živočišné, tak i rostlinné výroby. Byly zavedeny
povinné hlídky a celou noc se hlídalo. Přísné bylo zatemňování oken, hlídky konali všichni muži od 20-50 let. V obci se konaly kontroly a i prohlídky u různých zemědělců za účasti
německých orgánů. Kromě pokut končily bez dalších následků.
V této době se velmi rozšířilo pálení destilátu a různých lihovin, které různí překupníci
vykupovali. Ceny stále na černém trhu byly neuvěřitelně vysoké.
V roce 1944 přijelo do obce mnoho zajatců a s nimi německých vojáků. Němci se ubytovali
po vsi a zajatci byli ubytování v hostinci č. 6. zajatci připravovali sklady pro munici a pohonné hmoty v lese. Sklady byly velmi brzy naplněny a do vsi přišla německá hlídka
a vyla ubytovaná v hostinci č. 6. Často v noci bylo slyšet bombardování a vidět zář.
Západní letecké svazy bombardovaly též naše území, zvláště železnice a nádraží. Několik
leteckých náletů prožil Kolín. Sklady munice, pohonných hmot a různých olejů a mazadel,
které byly po obou stranách silnic k Rožďalovicům, k Seleticům a k Prodašicům, však
bombardovány nebyly.
Ke konci roku 1944 bylo slyšet dunění a dělostřelecké výbuchy z východní fronty.
Bylo jasné, že válka během několika týdnů nebo měsíců bude ukončena.
Poslední dny v roce bylo do vsi přivedeno asi dvacet italských zajatců, přivedli je ve velmi
špatném stavu. Museli ujít asi 400 km bez pravidelného zásobování a stravování. Ujala se jich mládež, která již dříve nosila potraviny zajatcům do lesa, a donesla jim potraviny. Tak se
po delší době opět nasytili. Následující dny se rozešli po vsi a každý našel domácnost, která mu poskytla něco k jídlu. Za několik týdnů se všichni zotavili. Rok 1944 skončil v nadějném očekávání zakončení války.
Rok 1945
Rok tento již jasně ukazoval, že k osvobození není daleko. Mnohdy přeletělo nad
naším územím několik letadel, aniž by bombardovali. V dubnu však byl opět nálet na Kolín, bylo vidět i slyšet jednotlivé výbuchy bomb. Tento nálet byl nejstrašlivější, vyžádal si mnoho lidských obětí a způsobil těžké škody na budovách.
Bylo 5. května. Pražský rozhlas volal o pomoc, nastalo vzrušení. Bylo jasné, že nadešla doba.
Starostu obce si nechal zavolat velitel místní německé posádky. Žádal, aby byl v obci dodržen klid, aby nedošlo ke schůzím nebo shromažďování. V opačném případě že bude tvrdě zakro-čeno.Toto aby bylo občanům dáno- způsobem v místě obvyklém- na vědomí. Němci se
soustředili na jednom místě, opustili své dosavadní ubytování. Nastalo napětí. Rozhlas dále volal o pomoc. Po silnici chodila německá hlídka v plné zbroji. Když někoho uviděli na
silnici, hned rachotili uzávěry u pušek ,a proto nikdo nevycházel z domova. Den se vlekl a nikdo nevěděl, co přinese příští.
6. květen. Ráno svolal starosta všechny muže. Zde se dověděli, že posádka se rozhodla
složit zbraně. Tak došlo k odzbrojení, které se neobešlo bez všelijakých potíží. Muži, pokud uměli zacházet s puškou, byli ozbrojeni. Pak došel vzkaz, aby všechny přístupné sklady munice byly střeženy. K zesílení hlídek přišli z okolních vesnic další posily s několika
záložními důstojníky. Hlídky byly rozděleny a každé svěřen k hájení určitý úsek. Odpoledne
zaujaly všechny hlídky své stanoviště. Odpoledně uběhlo bez příhod. Projelo několik aut, které se dotazovali, zda nejsou k dispozici pušky a náboje. Obojího bylo dostatek. Posádky aut naložily zbraně a odjely. Bylo asi 20 hodin. Od Seletic se blížil tank. Na tanku seděli dva občané z vedlejší obce a volali: Nestřílejte, tady jsme my. Jména neuvádím. Jejich volání mělo opačný účinek, všechny hlídky tank ostřelovaly. Když tank dojel k myslivně, kde byla strážnice, vyběhli strážní a několik jich vystřelilo. Tato střelba měla tragické následky.
Posádka tanku zahájila střelbu z kulometu a všemi směry. Mezitím přijelo auto v Dobrovic,
naložené municí, kterou měli dopravit do Prahy. Řidič i spolujezdec, kteří zůstali v autě, byli těžce zraněni a bez pomoci zemřeli. Na místě neštěstí byl postaven památník. Čest jejich památce! Další spolujezdec byl zraněn do nohy. Při této střelbě byl zraněn též jeden ruský zajatec.Tento byl následující den zastřelen v noci za vsí, kde byl nalezen a je pohřben na rožďalovickém hřbitově. V místě, kde byl nalezen, byl vybudován též památník. Čest jeho
památce. Po přestřelce u myslivny se členové stráže ukryli v lese. Když tank, za kterým
přijelo ještě další auto s německými vojáky, odjel do vsi, vraceli se domů. Někteří se však vrátili až po několika dnech.
7 květen. Dopoledne přijelo do vsi dalších sedm tanků a obrněných aut. Do Rožďalovic přijel pancéřový vlak a partyzány, kteří měli v naší obci odzbrojit Němce a osvobodit ves. Potom však odjel, neb se zjistilo, že by akce neměla úspěch. Po poledni přivedli Němci do vsi asi
40 mužů ze Žerčic a okolí, které zajali u Prodašic. Dalších 36 bylo zastřeleno na silnici od Ledec k Prodašicům, kde v místě jejich smrti je postaveno též tolik památníků, čest jejich památce! Zajatí mužové byli postaveni ve vsi kolem plotu a střeženi. Odpoledne z nich vybrali asi 10 mladších a nařídili jim, že musí pochodovat před tankem k Rož´dalovicům a volat, aby se nestřílelo. Několika se podařilo cestou uniknout. Tank projel Rož´dalovicemi a na zpáteční cestě zajali zase asi 40 mužů, které před tankem přivedli do vsi. Večer je všechny zavřeli do dvou stodol. V obci byl vydán rozkaz, aby byly vráceny všechny zbraně, byly konány domovní prohlídky, ale žádné zbraně nalezeny nebyly. Celá obec byla obklíčena hlídkami a vydán zákaz nočního vycházení. Během dne došlo k různým dramatickým příhodám, naštěstí všechny skončily bez následků. Tak minul další den.
8, květen. Ráno bylo povoleno donést zajatým do stodol něco k snídani. Všichni byli bez večeře a většin i bez oběda. Záhy byli všichni nasyceni, neb i z okolních obcí jim byly dopraveny potraviny.zajatci z Rož´dalovic byli po poledni propuštěni. Zajatci ze Žerčic a okolí po vyjednávání byli propuštěni též., pak došlo k té památné chvíli: Němci kolem
15 hodiny opustili obec. Teprve při jejich odchodu se ukázalo, že v naší obci byla shromážděna velmi početná a těžce vyzbrojená jednotka. Po jejich odchodu nastalo neuvě-
řitelné nadšení a uvolnění. Končila v naší obci doba okupace. Vyžádala si životy dvou našich
rodáků. Na jejich paměť byly u pomníků padlých z první světové války zřízeny pamětní desky s jejich jmény.
Po odchodu Němců nastalo velmi klidné a sousedské období. Byl zvolen nový obecní revoluční výbor. Předsedou byl zvolen znovu Josef Kordač čp. 18.
Členy tohoto výboru byly:
Josef Kordač č. 18, Antonín Šmelhaus, Josef Čapek, Václav Kubík, František Horák,
Jan Cholenský, Václav Haluška, Josef Kubín, Josef Vorel, František Dvořák, Jaroslav
Šťastný, Jan Šmelhaus.
Na mimořádné vojenské cvičení byli povoláni všichni záložníci do 40 let. Po několika
Dnech byli postupně však propuštěni a na vojně růstalo jen několik ročníků. Obcí projelo též několik obrněných aut se sovětskými vojáky. Sklady munice byly střeženy sovětskými vojáky, kteří byli ubytováni v Rožďalovicích. V létě je vystřídali českoslovenští vojáci.
Mládež velmi brzy si osvojila sklady s méně nebezpečnými výbušninami a z celého okolí je odnášela. Došlo k několika zraněním, naštěstí bez vážnějších následků. Na podzim došlo k výbuchu jednoho skladu, ve kterém byly raketové padáky. Celý sklad shořel za stálých výbuchů bez dalších následků. Pak byly sklady již přísněji hlídány.
V létě došlo k silnému vichru, jakého nebylo pamětníků. Obilí bylo rozmetáno po polích ,
fůry s naloženým obilím zvráceny, tašky ze střech scházeny. V lesích byly stromy vyvráceny a polámány.
Nové volby se konaly v létě, výbor zůstal stejný, předsedou nového výrobu vyl zvolen Josef Čapek, po něm Kubík Václav.
Rok 1946
V tomto roce byla zakoupena výfuková řezačka a elektrický motor k ní za 60 000 Kč.
Tato souprava ušetřila mnoho namáhavé práce při výmlatu. Rok byl úrodný a dodávky se snadno splnily.
Rok 1947
V tomto roce byla zima téměř bez sněhu. Jarní práce začaly velmi brzy. Suché a teplé počasí pokračovalo. Sena narostlo málo a i obilí mnoho slámy nedalo. Sýpka však byla průměrná. Ani po žních se počasí nezměnilo, sucho trvalo až do listopadu. Řepa i brambory daly nízké výnosy. Mnohde se řepa nedala vyorat, musela se těžce dobývat ručně. Zaseté ozimy nestejně vycházely. Listopadové deště však mnohé napravily, píce však bylo málo.
Rok 1948
V tomto roce došlo k novým volbám. Do národního výboru byli „jmenováni“:
Jan Šmelhaus Antonín Šmelhaus Josef Hruška
František Horák František Dvořák Václav Holý
Josef Volek Ludvík Jón Karel Francouz
Václav Kubík Josef Dvořák Pokorný Václav
Předsedou byl zvolen František Horák.
Od p. Velechovské abyl koupen hostinec č. 6 za 120 000 Kč. Byla v něm zbudována prádelna.
Budovu koupilo „Strojní družstvo“ a celý obnos si vypůjčilo v Občanské záložně v Rožďalovicích. Ručitelé se podepsali: Josef Kubín, Václav Haluška, Jan Cholenský.
Později sbor dobrovolných hasičů zřídil v ní hasičskou zbrojnici a za část budovy, ve které zbrojnice byla zařízena, zaplatil 20 000 Kč. Zařízená prádelna byla vybavena velmi kvalit-
ními stroji a celé desetiletí sloužila místním ženám k levnému praní. Voda do prádelny byla zavedena z obecní studny. Rok byl úrodný a všechny dodávky se snadno splnily.
Rok 1949
V tomto roce několik zemědělců pro stáří neb nemoc likvidovalo hospodářství.
Jiní zase nalezli zaměstnání v jiném odvětví a půdu opustili, tato půda byla místním národním
výborem zdarma přidělena k závodů, které obhospodařovaly méně než 10 ha a u kterých se předpokládalo, že půdu obdělají. Protože byl dostatek umělých hnojiv, výnosy se zvyšovaly.
Řepa dávala 400-500 q z ha a obilí 30q i více. Bylo dostatek strojů, zařizovaly se vodovody a nakupovaly stroje.
Rok 1950-57
Tato léta proběhla bez zvlášť důležitých událostí. Nutno vzpomenout r. 1953, kdy byl zrušen lístkový systém a veškeré zboží, které bylo do uvedeného roku na příděl, bylo možno nakupovat volně. Téhož roku byla provedena měna 1:50.
Též se vyskytovaly skupiny, které uvažovaly o založení Jednotného zemědělského družstva.
Protože v sousedních vesnicích už JZD fungovaly a ne s valným úspěchem, nenacházely pochopení. Tak se hospodařilo až do r. 1958.
Rok 1959
V tomto roce se počaly tvořit v různých obcích JZD. Jako zastihlo zemědělce v očekávání příštích událostí. Do obce chodily dvojice a přemlouvaly zemědělce k založení družstva. To trvalo týdny, ale krom několika drobných zemědělců , kteří měli zaměstnání mimo zemědělství, neměly úspěch. Až v druhé polovině dubna, kdy již ve všech sousedních obcích družstva byla založena, došlo v naší obci k založení JZD.
Ustanovující schůze se konala 28. dubna 1959, do družstva se přihlásilo 31 členů majitelů hospodářského závodu a 18 spolumajitelů, většinou manželek. Volby se konaly dle připra-
vených návrhů. Zvoleni byli:
předseda Josef Čapek č. 27
účetní Jan Cholenský č. 21
ved. rostl. výroby Jaroslav Kordač č. 15
ved. živoč. výroby Jaroslav Šťastný č. 10
pokladník Karel Erben č. 48
revizoři účtů Josef Novotný č. 31, Plachá Miloslava
skladník Josef Volek č. 54
Všichni byli schváleni a volbu přijali.
Odměna funkcionářům byla stanovena : předseda 30 PJ (pracovních jednotek), účetní 25 PJ, vedoucí výroby po 24 PJ, pokladník 5 PJ, skladník 15 PJ. Veškeré tržby za rostlinnou produkci si majitelé hospodářství až do konce roku ponechají. Též tržby za vepřový dobytek až do konce roku zůstává majiteli. Hovězí dobytek se svede a mléko od dojnic půjde na účet družstva a ošetřovatel obdrží za odevzdané mléko odměnu v PJ. Veškeré práce na pozemcích, které až dosud užíval musí každý člen svým potahem vykonat a dle výměry poskytnout osivo a sadbu neb toto zaplatit. Pracovní jednotka v tomto roce byla 8,- Kč.
Rok 1959
Jarní práce snadno vykonali na částečně scelených lánech koně s pomocí traktoru, který byl družstvu prodán již v předešlém roce. Byla postavena drůbežárna a objednáno
800 ks kuřat. V létě přišli do družstva 2 poradci. Byl adaptován kravín kpro 38 krav ve stodole č. 15, zřízena výkrmna vepřů ze stodoly č. 45 a nad kravínem v č. 26 zbudována
sýpka. Žně velmi úspěšně skončily a každý člen obdržel za každou odpracovanou PJ
1 kg obilí zdarma, mino to 10 kg hrachu a 5 ks máku. Každý družstevník měl 25 a záhumenků.
Na odpracovanou jednotku se vyplácena záloha 8 Kč, po uzávěrce bylo na PJ vyplaceno
9 Kč. Hodnota pracovní jednotky byla 17 Kč.
Adaptace kravína byla skončena, svod dojnic proveden. V nové kravíně dojnice ošetřovaly
3 družstevnice, v upraveném starším kravíně dvě družstevnice v č. 15 a v kravíně č. 27 jedna.
Byl proveden svod prasnic , které ošetřovala jedna družstevnice. Byla zahájena přístavba nového kravína pro 30 dojnic s teletníkem a mlékárnou.
Rok 1960
V tomto roce byla provedena nová úprava okresu. Naše obec a ještě sedm dalších, které patřily k jičínskému okresu, byly přiděleny k nově založenému okresu Nymburk.
Ve výroční schůzi JZD zvoleni:
Předseda Václav Kubík č. 30
Účetní Jan Cholenský č. 21
Ved. živoč. výroby Josef Čapek č. 27
Ved. rostl.výroby Jaroslav Kordač
Pokladník Karel Erben
Skladník Josef Volek
Revizoři účtů Jar. Erben č. 53 a Miloslava Plachá č. 13
Odměna funkcionářů zůstala nezměněna.
Družstvu byl přidělen nový traktor Škoda 30. V tomto roce došlo ke slučování družstev.
Nově utvořené družstvo tvořily družstva: Košík, Tuchom, Dobrovany, Seletice, Sovolusky,
Název nového družstva „JZD 6. květen v Košíku“. Předsedou nového družstva se stal
Václav Kubík Tuchom č. 30, vedoucí ekonom Josef Kořínek Rož´dalovice. Byly přijaty
Dvě pracovnice účetnictví. Vedoucími výroby byli zvoleni:
Ved. živoč. výroby Jar. Štafl Dobrovany, Fr. Maršálek Seletice, Josef Čapek Tuchom,
Jaroslav Sobota Seletice
Ved. rostl. výroby Josef Burian Košík, Vladimír Kutmon Dobrovany, Pokorný Josef
Dobrovany,
Pokladník Václav Kubíček Košík
Skladník Procházka Fr. Košík, Jan Cholenský Tuchom, Lad. Řeháček Seletice
Vedoucí účetní přesídlil a na jeho místo byla přijatá Kutmonová z Košíku a další 2 pomocné
Síly do kanceláře.
Hospodářský rok 1960 uzavřely dříve samostatná JZD vcelku úspěšně. Hodnota za pracovní jednotku byla : Tuchom 23 Kč, Košík 25 Kč, Dobrovany 21 Kč, Sovolusky 18 Kč a Seletice se zlepšily na 10 Kč. předešlá léta nevyplácely na PJ více než 5 Kč.
Rok 1961
Tento rok byla ukončena přístavba kravína s teletníkem a mlékárnou pro 67 krav a svedeny všechny krávy. Zaveden dvousměnný provoz v kravíně – týká se Tuchomi. Byla provedena úprava honů a tak vznikly hony až 100 ha. Sloučené družstvo přikoupilo výkonnější traktory.
Sklizeň obilí už byla provedena z velké části kombajny. Na nově upravených honech sklizeň nebyla velká, ani řepy nedaly očekávaný výnos, a tak bylo vypláceno za PJ 12 Kč.
Rok 1962-1980
V tomto roce byla vystavena budova pro kancelář a zřízena sušička obilí, obojí na nově upraveném pozemku mezi Dobrovany a Košíkem.
Za P.J bylo vypláceno 13 Kčs.
Další léto se v obci nepřihodilo nic důležitého. Předsedou družstva se stal v r. 1963 pan Josef Burian z Košíku.
Pracovní jednotka byla až do roku 1970 kolem 12 korun. V roce 1969-70 byla velmi krutá a dlouhá zima. V listopadu a to 24.začal padat sníh a již začátkem prosince nastaly velmi kruté mrazy, které dosahovaly až 240 C pod nulou. Sníh ležel po celý prosinec a leden. V únoru začalo znovu sněžit a místy dosahovala vrstva ulehlého sněhu 60cm. V březnu začalo znovu sněžit a sníh napadal do metrové výše. Mladé stromky byly v korunách ohryzány zvěří. Pak nastalo rychlé tání a během několika dnů sníh zmizel bez větších povodní.
V listopadu 1968 zahynul pod převráceným traktorem pan Josef Čapek Tuchom č.27.
Čest jeho památce!
V roce 1970 byla zavedena v družstvu takzvaná pevná odměna. To znamenalo, že určitou práci, kterou člen neb jiný pracovník v družstvu vykonal, obdržel pevně stanovenou odměnu. Tímto se výdělky v družstvu podstatně zlepšily.
V roce 1977 byly zrušeny záhumenky a krávy, které až do tohoto roku záhumenkáři chovali, byly družstvem vykoupeny za jednotnou cenu 17 Kč za kg živé váhy. V tomto roce byl státní statek Rožďalovice se všemi farmami sloučen se J.Z.D. 6.květen. Po sloučení obhospodařo- valo družstvo téměř 3000 ha zemědělské půdy.
Počasí v uplynulých létech bylo v celku příznivé a úroda velmi dobrá. Obilí dávalo kolem 40q po ha. Píce narostlo hodně, cukrovka dávala kolem 300q po ha.
Obec Tuchom byla jako samostatná obec zrušena. Stala se osadou, jinak farmou. MNV rozpuštěn a spadal ke sloučenému MNV Košík.
Jiných událostí se snad nepřihodilo a tímto je skončeno období a vývoj událostí do roku 1980.
Rok 1981
V tomto roce byla zrušena a z části zavezena vodní nádrž mezi č 15.16.17 v Tuchomi. Počasí v tomto roce bylo velmi nestálé. Po jarním suchu nastaly časté deštivé dny. Sena i žně však z větší části úspěšně skončily. Ve druhé polovině října nastal velmi vydatné deště. Těžká mechanizace pracovala za ztížených podmínek, mnohdy jed jedním směrem, po svahu. Tak mnohdy sklidily jen několik ha za velkých ztrát denně. Částečné zlepšení sklizně nastalo koncem listopadu, kdy nastaly mrázky. Sklizeň se prodloužila až do prosince. Výnosy jak obilí tak řepy byly nižší.
—————